Koho se týká?
Digitální televizní vysílání můžeme rozdělit podle způsobu příjmu na 4 dostupné druhy:
1. Příjem vysílání přes anténu – zemské vysílání (DVB-T)
Nejlevnější způsob příjmu digitálního televizního vysílání. Divák si musí pořídit jen zařízení pro příjem digitálního signálu – set-top-box nebo televizor s vestavěným set-top-boxem. Po naladění programů může sledovat veškeré dostupné programy zdarma.
2. Příjem vysílání přes kabelovou televizi (DVB-C)
Televizní signál lze přijímat také prostřednictvím kabelových rozvodů. Kabelová televize může být jak analogová, tak digitální. Pokud hovoříme o digitálním vysílání, divák se může setkat s označení DVB-C, což je zkratka právě pro digitální kabelovou televizi. Oproti zemskému digitálnímu vysílání nedochází k vypínání žádných vysílačů. Divák uzavírá smlouvu s operátorem kabelového vysílání a dostává se tak vlastně do jeho „péče“. Přechod z analogového na digitální vysílání si řídí sám operátor a měl by na to diváka – svého klienta – předem připravit a případně i vybavit.
3. Příjem vysílání přes satelit (DVB-S)
Satelitní vysílání je podmíněno poměrně vysokou investicí do technického vybavení. Divák si musí pořídit, většinou prostřednictvím specializované firmy, satelitní parabolickou anténu a speciální přijímač připojený k televizoru. Dostupné jsou stovky programů v různých jazycích, vysílané prostřednictvím několika družic. Za pravidelný poplatek u satelitních operátorů pak divák dostane přístup – dekódovací kartu – k dalším placeným programům.
4. Příjem vysílání přes internetový protokol (IPTV)
Služba IPTV je nejnovějším druhem televizního vysílání. Říká se mu také „televize přes pevnou linku“ či „televize přes internetový protokol“. Obojí je pravda. IPTV totiž využívá digitální telefonní přípojky (pevné linky), modem a set-top-box, které upravují signál pro zobrazení na televizoru nebo monitoru. Jedná se o placenou službu.

